Zloděj, lupič, lapka nebo kapsář. Tak se nazývali ve dvacátých a třicátých letech 20. století. Kasaři získali status smetánky zločinecké vrstvy. Byli to v podstatě velmi často dobří zámečníci. Obyčejní zloději byli snadnou kořistí pro strážníky, ale kasaři byli naprosto nepolapitelní několik desítek let. Každý správný kasař musel ovládat speciální techniku otevírání trezorů a sejfů, využívat přirozenou inteligenci a být mechanicky zručný. Tím dokázal zamést stopy a nenechat se lehce polapit.